Kariéru ukončil doma v křesle. A nyní „Hakim“ Majer spolu s IAF opět vyprodal Kladno

V roce 2008 odbouchal na domácí půdě poslední zápas. Poté se vydal do Holandska, aby ještě pokračoval v kariéře, ale nakonec z velkých plánu sešlo. „Nelituji, díky tomu, že jsem začal své tělo včas šetřit, si teď mohu užívat svého současného věku,“ usmívá se legendární Pavel „Hakim“ Majer ve velkém rozhovoru pro I Am Fighter (IAF). Doma v křesle rozhodně ale nesedí, naopak, má vlastní bezpečnostní agenturu, dělá doprovody současných hvězd do ringu či klece a hlavně, ve spolupráci s Petrem „Pínem“ Ondrušem a IAF obnovil „své dítko“ – sérii turnajů Noc Válečníků.
Právě s tímto podtitulem se v pátek 22. března uskuteční ve Sportovní hale v Kladně už jedenáctý event IAF, jehož vrchol obstará titulový souboj v pérové váze mezi domácím Davidem Zoulou a Matějem Valem. Event, který je už pár dní vyprodaný. „Je to paráda, neskutečné, bude parádní show, moc se těším,“ hlásí 48letý obr, který v 90. letech minulého století a na úvod nového tisíciletí patřil mezi nejlepší K-1 bojovníky v Evropě i na světě.

Tak, Hakime, obligátní otázka na úvod: Jak se těšíš na velký event na Kladně po delší době?
Jsem za to rád, protože Noc Válečníků měla tady na Kladně velkou tradici, dělali jsme to dvakrát ročně. Bohužel přišel covid a nyní by to bylo daleko těžší, hlavně po finanční stránce. Takže jsem rád za to, že jsme se spojili s I Am Fighter (IAF) a může se tady udělat pořádná show. Budou nám tady zápasit kladenské a slánské hvězdy proti nájezdníkům z jiných měst, takže se máme všichni nač těšit.

Bude vyprodáno?
Ano, všechny místa na sezení jsou pryč, včetně stolů, tam chybí prodat asi ještě tři. A v pátek na místě půjde zakoupit na místě vstupenky na stání. Musím říct, že z toho mám velkou radost, je vidět, že naše spolupráce je velmi efektivní. Celkově mám rád, když se lidé snaží spolupracovat, ne naopak.

S čímž máme v Česku velké zkušenosti. A vlastně i ty…
Je to tak. Byly tady takové tendence, když jsem dělal Noci Válečníků, tak se našli lidé, kteří si mysleli, že to budou dělat také a pochopitelně lépe, aby si to pak vyzkoušeli a dopadlo to katastrofálně.

Půjde o jednorázovou akci, nebo delší spolupráci mezi Nocí Válečníků a IAF?
Zatím je to domluvené tak, že zkusíme udělat tuto akci, pak to celé vyhodnotíme, a rozhodneme se, co dál. Jedna věc je udělat podobnou věc jednorázově, a druhá to zopakovat. Já osobně bych byl ale rád. Všichni děláme, co nás baví, že děláme, co máme rádi. Takže za mě je velká šance na to, že se podobná show na Kladno bude pravidelně vracet. Jednou, či dvakrát do roka vracet, protože pořád platí, že po hokeji je to druhá nejnavštěvovanější sportovní akce na Kladně.

Jak máte rozdělené role?
Lidé z IAF dělají kompletní produkci, takže na mě bylo hlavně shánění sponzorů, protože tady na Kladně mám samozřejmě dobré kontakty, stejně jako na radnici, k tomu zajišťuji halu, hotel, prostě všechny místní věci.

S Pínem jste na scéně oba už pořádnou řádku let, jak dlouho se vlastně znáte?
No, už je to fakt dlouho. Pamatuji si, když k nám začal chodit na tréninky u Petra Macháčka, potkávali jsme se na sparinzích či soustředění. Takhle odhadem je to tak 22, 23 let.

Kdy jste spolu začali komunikovat ohledně společného eventu?
Měl jsem pořád v hlavě plány na restart Noci Válečníků, udělal jsem to tady 17krát. Chtěl jsem alespoň 21 galavečerů, protože to číslo se mi prostě líbí, bohužel covid byl proti. A jak jsem už říkal, doba se pohnula, jsou tu velké organizace jako Oktagon, Clash, který sice nemá s bojovými sporty nic společného, ale jsou tu. Takže teď by se náklady zvedly tak na trojnásobek, což je už opravdu hodně, abych to utáhnul tady sám jen se svými sponzory. Ale pak přišel na podzim Píno, který chtěl kvůli Davidovi (Zoulovi) udělat event na Kladně, tak jsme si sedli a domluvili se.

Ty pro jednu z těch organizací děláš. Ochranku. Jak tě to naplňuje? Protože není to úplně tradiční, aby legenda bojové scény doprovázela coby bodyguard jiné bojovníky do ringu či klece. Většinou to bývá naopak, že takto ti zápasníci začínají, viz. třeba Frazer Clarke v Anglii, který dělal bodyguarda v ringu Anthonymu Joshuovi…
Nejdůležitější a hlavní pro mě je to, že dělám něco, co mě baví. Navíc mám svoji bezpečností agenturu, dostali jsme od Oktagonu nabídku, několik let jsme jim zajišťovali kompletní Štvanici, k tomu jsme dělali ty doprovody. A je fakt, že jsem to ze začátku dělat nechtěl. Přesně, jak říkáš, moje ego mi našeptávalo: „Sám jsi tam chodil a teď bys měl ty kluky doprovázet? To ne, to by nevypadalo dobře.“ Ale jednou jsem byl na kleci, zrovna jsem byl u cutmana, takže mě viděli lidé v televizi, no a ohlasy mě překvapili, protože byly veskrze pozitivní. Takže moje ego bylo ukojené tím, že se lidi na to nebudou dívat posměšně, tak jsem konečně mohl vyrazit dělat to, co mě opravdu baví. Jsem za to dneska už rád, protože potkávám spoustu známých lidí, vidíš zápasy z první řady, takže super. (smích) Ale prostě celkově mě to vážně baví.

Byl jsi u nějakého problému? Byl jsi u toho, jak skákal Vémola přes klec za Kinclem?
Jediné, co jsme měli na začátku, že se trenéři snažili skákat přes klec, ale to nebyly roztržky a už jsme je to naučili. U toho, co udělal Karlos, jsem nebyl, takže si nic výraznějšího nepamatuji.

A na Clashi, o kterém jsi říkal, že jsi ho chtěl zažít?
Byl jsem tam jen jednou, právě proto, abych si to vyzkoušel. A ani tam jsem u ničeho nebyl. Většinou, když se někde něco chystalo a přišel jsem tam, tak se to zklidnilo. Žádný fyzický konflikt jsem na Oktagonu, či Clashi nezažil.

To si pamatuji, jak jsi tohle vysvětloval před lety v Dobrém ránu na ČT redaktorovi, který se tě ptal, zda si zažil na dveřích nějaké větší problémy. A ty jsi použil přesně tuhle hlášku: Mám dva metry, 120 kilo, takže, když jsem někam přišel, byl většinou hned klid…
Tak nebylo to vždy, ale většinou ano. Vše se vyvíjí. Dříve to bylo všechno opravdu jinak. Tehdy jsi měl na dveřích tři kluky, kteří všichni byli bitkaři a dostávali za to fakt dobré peníze, dneska je to založené na přečíslení, protože nikdo nechce, aby se lidé na akcích prali. Takže těch kluků je tam většinou více, třeba deset, ale samozřejmě ty peníze nejsou už takové.

Mimochodem, Píno má také svoji agenturu, takže jak to bude teď na Kladně? Kteří kluci budou hlídat IAF 11: Noc Válečníků?
Samozřejmě moji, jsme na Kladně, takže tady budou hlídat kladenští kluci, přece sem nebude Píno tahat kluky z Prahy.

Dá se ale říct, že to může být nejbezpečnější event vůbec, když oba promotéři mají své bezpečnostní agentury…
Vidíš, to máš pravdu, tohle mě napadlo. Je to tak. Jsem rád, že s Pínem se shodneme i na tomto, že máme stejný pohled na to, že klec (ring) je svatyně a nikdo nepovolaný se tam nemůže nikdo dostat.

Už jsi zmínil Clash, tak jak se ty díváš na podobné akce, stejně jako RedFace?
Já vše beru co nejvíce pozitivně a beru to ze dvou úhlů. Ten první je, že tady nejsem od toho, abych rozhodoval, co je dobře, či špatně, rozhodovat by to měl trh. A ten mluví jasně, lidé o to zájem mají, takže v tomto směru je to dobrá věc. Ten druhý je, zda se mi jako osobě Pavlu Majerovi líbí, či nikoliv a zda za to budu dávat své peníze, abych se na něco podobného koukal. A je to tak, že na to nekoukám. Až na výjimky, když mě zajímá, co tam tenhle hňup chce jako předvést? A vždycky to je tak, že tam nic nepředvede. A ještě mě zajímal ten zápas Míry Soukupu s Bejrem, protože jsem moc nechápal, že ti dva proti sobě v kleci. No a dopadlo to, jak to dopadlo.

A tím se pomalu dostáváme k tobě. Dohledal jsem, že jsi naposledy bojoval v Česku s Tihamem Brunnerem, pak jsi chtěl pokračovat, ale jen v týmu Mr. Perfekt. Jak to tehdy bylo?
Dneska je to už vlastně něco normálního, obyčejného, tenkrát ale bylo výjimečné, když jsi vyjel trénovat do zahraničí. Pro mě to byl sen, který jsem si přípravou v týmu Ernesta Hoosta splnil, měl jsem zápasy, ale K-1 se tehdy nedařilo. Útoky na dvojčata způsobily potíže také Japoncům, kde byla K-1 hlavním tahákem, docházely jim peníze a šlo to vše celkem do háje. Navíc jim tam ještě pak bouchla ta elektrárna a sponzoři začali mít jiné starosty. Celý koncept padl, vrátil jsem se do Čech, vrátil jsem se k Petru Macháčkovi a celkem mi to šlo. Dokonce jsem tam tehdy spároval s Pínem a byl jsem překvapený, jak se zlepšil, jak mu to šlo, já se taky cítil dobře. Ale pak po jednom z tréninků jsem přišel domů do křesla a řekl jsem si: Tak a na další trénink už nejdu. Najednou jsem v tom přestal vidět smysl. Já jsem si tehdy uvědomil, že jediné, co mohu získat, že místo 70 zápasů jich budu mít 80, že nikam dál se už nemohu pohnout. Najednou ta moje cesta zmizela, tak jsem se rozhodl najít jinou a vydat se po ní.

Takže Píno ti ukončil kariéru?
(Smích) Ne, to jsem si teď jen vzpomněl. Občas se mi stane, že když dělám rozhovory, tak se mi prostě vybaví nějaká vzpomínka, po dlouhé době, tak se vždycky nadchnu, že se mi vybavila a musím se s ní podělit. Ale nevím, myslím, že s ním to nebyl ten poslední trénink. Jen jsem si vybavil, že jsme spolu tehdy spárovali, když jsem se vrátil z Holandska.

Není ale přece jen škoda, ukončit takovou velkou kariéru de facto doma v obýváku v křesle?
Prostě jsem to tak cítil, tehdy byla jiná doba, tehdy se na to tolik nehrálo, u nás v Česku bylo profesionálních zápasníků opravdu jako šafránu, nikdo to moc nedělal, takže to nenapadlo ani mně. S odstupem času toho nelituji, rozhodl jsem se správně, teď mi táhne na padesát a jsem rád, že jsem to tělo začal včas šetřit, abych si tyhle roky mohl pořádně užít.

Takže už žádná šance, že bychom viděli Pavla „Hakima“ Majera ještě jednou v ringu?
To víš, že nad tím občas přemýšlím, že bych to mohl znovu prožít, ale nevidím to moc reálně. Je mi skoro padesát, nestál jsem v ringu nějakých patnáct let a nerad bych diváky trápil svým stařeckým počinem, kdy si vybereš dostatečně slabého soupeře, abys ho porazil. Ne, zatím to neplánuji, ze srandy říkám, že bych mohl v Clashi, že to je takový bizár, že tam by se to ztratilo. Ale reálně, když vidím, ty mladé kluky, na ty nemám. Navíc mám nějaké zdravotní potíže, které jsou pro normální život v pohodě, ale prostě nemohu už trénovat naplno.

Tak ještě jinak: když v červenci předvede kvalitní výkon ještě o deset let starší Mike Tyson proti Jaku Paulovi, neřekneš si, že když může on, můžeš i ty?
Mike je obrovská legenda, bombarďák, ale nemyslím si, že má reálné šance na výhru. Já si myslím, že věk nezastavíš. Nemyslím si, že to bude z jeho strany nějaký skvělý výkon.

A když bude?
Hele, i tak ne, protože já nevím, jak se cítí on, ale vím, jak se cítím já. (Rozesměje se) Je to hrozně individuální, samozřejmě na tohle poukazují i jiní, ale nikdo neví, jak se cítím při tréninku, čtyři, pět dní jedu bomby, jak se cítím, když ráno vstávám. Já vím, že na to prostě nemám. Já to i říkal svým dětem: Holky, co kdybych si dal zápas v Clashi s Alexem Cvernou o krále Kladna? A ony na to: Tati, to vůbec, vždyť to je bizár, kterému se všichni smějí, tati, tam by sis udělal akorát ostudu. Takže asi tolik k mému rozlučkovému zápasu, moje děti mi to jasně vysvětlili.


Naši partneři

CHRENEK KOTRBA
Fortuna
Hayashi
Dasco
Blakkwood Records
Resistance Security
Agel
Cosmopolitan institute of Education
Autocentrum V-group
Jaroš & Partners Real Estate
O2 sport
PrahaIN