Mudraninec před IAF 11: Těším se na kladenskou atmosféru a na malé rukavice. Lze v nich více ublížit

Už tento pátek se Jan Mudraninec představí počtvrté na eventu organizace I Am Fighter (IAF). Poprvé nepůjde do klasického MMA souboje, ale čekají jej upravená postojářská pravidla. Soupeřem mu bude v souboji ve váze do 86 kilogramů jihočeský David Popovič, který v juniorském věku sbíral výborné výsledky v klasickém boxu. „Na domácí galavečer se těším. Je to paráda. Celkově si angažmá v IAF užívám, jsem zde od prvního Streetfightera a celá organizace se pořád posouvá. V pátek předvedu také svůj vlastní progres,“ usmívá se 29letý sympaťák a týmový kolega hlavní hvězda IAF 11 – Davida Zouly.

Nejde se na to nezeptat: jak často ti lidé připomínají tu neskutečnou štípanou s Pepou Talafousem na Streetfighterovi?
Občas mi někdo řekne, že si ten zápas pamatuje a že se mu fakt líbil. Musím říct, že mě samotného ten duel hodně dlouho strašil ve snech, dodnes nechápu, jak to, že se ten blázen zvednul. (smích) Tohle říkám také pokaždé, když se někdy potkáme, nebo si napíšeme. Pepa je neskutečný tvrďák, což dokázal nejen proti mně, ale také v dalších jeho zápasech.

Proč vlastně nikdy nedošlo na odvetu?
Já nejsem úplně fanoušek odvet, respektive jsem moc neměl důvod ji chtít. Pepa mě porazil, tím to pro mě skončilo.

S Popovičem to už nebude Streetfighter, ale také ne MMA. Co vše budete mít povolené?
Zápasíme dle klasických K-1 pravidel, akorát v bambulích, nesmíme strhy, ale můžeme klinčovat a v něm trefit jedno koleno.

A co ty a klasické MMA? Budeš brát nabídky, připravuješ se i na zemi. Nebo právě tyhle boje v malých rukavicích ale v postoji, jsou přesně to pravé pro tebe?
Nikdy neříkej nikdy, ale co se týče MMA, tak jsem už tyhle dveře zavřel. Chtěl jsem si to zkusit, ale narazil jsem zkrátka na úplně jiný sport. A dohnat kluky, kteří se MMA věnují léta, bylo pro mě nesmírně náročné. Navíc jsem se stejně učil jen bránit takedownům. Takže jsem si nakonec řekl, že to už raději zůstanu u svého sportu, který mi sedí daleko více.

Když jsem dostal tuto nabídku, byl jsem z malých rukavic nervózní, protože jsem je dlouho na rukou neměl. Ale po pár trénincích jsem tomu zase přišel na chuť a teď se naopak na zápas hodně těším. V těch malých rukavicích mám prostě pocit, že více soupeři ubližuji. (smích)

Četl jsem rozhovor z roku 2017, kdy jsi ještě chodil light contact. Dá se říct, že jdeš ve své kariéře tou postupnou cestou? Lehký kontakt, amatéři, full, profi, MMA, malé rukavice...
Já jsem v tom polokontaktu zápasil opravdu hodně dlouho. Asi to nebyl úplně nějaký plán, prostě to tak plynulo, mám to tak v životě se vším. Já nikdy nechtěl zápasit a zápasím. Pak jsem nikdy nechtěl do ringu a bojuji v ringu. U MMA jsem všem říkal, že se zbláznili, co bych tam dělal, a zase mě do klece nějak dostali. Holt, jak člověk zkusí něco nového, tvrdšího, zalíbí se mu to a už se mu nechce dělat krok zpět.

Tehdy jsi ten rozhovor dělal coby čerstvý mistr světa. Máš domácí tituly, mezinárodní úspěchy, zápasy v MMA, trénuješ lidi, přesto je ti stále teprve 29 let. Takže: jaké máš osobní sportovní cíle do další kariéry?
Trénování lidí mě baví, rád předávám své zkušenosti, baví mě jim ukazovat krásu našeho sportu, ale dále do budoucna nekoukám. Myslím, že ještě mám před sebou pár zápasů, uvidíme, co se stane.

Platíš za borce s extrémně rychlými nohami. Čemu za to vděčíš?
Musím říct, že když mě samo IAF začalo promovat jako „nejrychlejší nohu v republice“, tak jsem z toho byl dost nesvůj. A pořád jsem, protože si myslím, že je tu spousta borců, na které by to sedělo více. Ale, že jsou rychlé nohy mojí předností, s tím souhlasím. Začínal jsem v Kicbox Kosagym a vlastně všichni kluci z tohoto gymu umí dobře a rychle kopat. Takže za to vděčím prvním trenérům.

Věnoval ses také jiným sportům, než jsi čichnul k těm bojovým?
Dlouho jsem současně hrál fotbal, díky čemuž si mě Homolák (trenér) neustále dobírá. Ale já v tom vidím pouze závist, protože on je ve fotbalu marný. (směje se) Myslím, že s fotbalem jsem skončil někdy ve 22 letech, jelikož jsem měl daleko více zranění z něj, což mě brzdilo v kickboxerském tréninku. Ale mám ten sport rád dosud, i když už jsem si ho vlastně dlouho nezahrál.

A kdy jsi tedy začal s bojovými sporty?
V roce 2006 mě ke kickboxu přivedl otec, který se mu také věnoval, dokonce měl i několik zápasů a byl na mistrovství světa. Já si to pamatuji tak, že nás s bráchou Jirkou (o tři roky mladším) bral na vlastní tréninky a my tam dělali bordel, tak nás rovnou také zapojil. Samozřejmě jsem začal dětskými tréninky a jak jsem říkal, dlouho jsem se věnoval polokontaktním disciplínám. K těm tvrdším v ringu jsem se dostal až v dospělosti.

Takže jsi byl zlobivé dítě?
(Smích) Jak se to vezme a spíše by na to měli odpovědět moji rodiče. Spíše jsem byl lajdák a flákač, z čeho vyplynulo hodně mých dalších průšvihů a problémů. S bráchou jsme se jako malí hodně hádali a prali, ale rozhodně si nemyslím, že bych byl nějak zlý, nebezpečný. Spíše drzý ve škole na učitelky a učitele, a tak trochu za třídního komika, líbilo se mi, když jsem mohl bavit spolužáky. Méně se to ale už líbilo učitelům, takže z toho byly poznámky a potom rušno doma.

Ještě jedno mě zaujalo – vlastně celou kariéru se pohybuješ ve zhruba stejné váze, což není úplně obvyklé. Jak to?
To je sice pravda, ale také jsem dříve neměl žádné svaly. Ne, že bych byl dneska nějaký kulturista, ale už je to o fous lepší. Tehdy jsem prostě zápasil většinou ve váze, co jsem právě měl. Pak jsem poznal Viktora Šebáka, silově-kondičního trenéra, který teď trénuje hvězdy Oktagonu. Skvělý kluk a trenér, který mi pomohl nabrat asi 6-7 kilo svalové hmoty, takže od té doby musím něco hubnout, ale není to moc. Teď jdeme ve váze do 86 kilogramů a začínal jsem hubnout z nějakých 90, 91 kilo.

S IAF jsi spjatý od prvního Streetfighteru v létě 2020. Co se ti na této organizaci vlastně nejvíce líbí? A vnímáš nějaký posun, zlepšení ze strany IAF, případně i co se týče finančních podmínek?
(Rozesměje se) Nejvíce se mi na IAF líbí to, že o mě má vůbec zájem. Ne, teď vážně. Hodně Pínovi a celé organizaci dlužím, protože dosud jsem ještě nepředvedl to, co ve mně skutečně je. Což se tento pátek změní.

Co se týče vývoje IAF, určitě vnímám posun, ostatně stačí se podívat na mě samotného. Před čtyřmi lety jsem zde startoval poprvé, v garážích OC Šestka, a teď je tu vyprodaný galavečer na Kladně, není absolutně o čem. A co se týče finančních podmínek, také v tomto ohledu jsem si polepšil. Prostě celá organizace roste a nyní je řada také na mě.

Popovič je k tomu kvalitní „taneční partner“. Má skvělé výsledky v mládežnických boxerských kategoriích, je tvrdý, agresivní. Je to styl, který ti vyhovuje, nebo máš naopak raději klasické kopáče a techniky, jako jsi ty sám?
To, co jsi teď řekl, je klíčové – David je boxer. Sice říká, že už nějakou dobu dělá kickbox, ale já ho dělám skoro osmnáct let, a to se musí někde projevit. Jestli počítám dobře, já byl na prvním tréninku, když jemu byly čtyři roky. Uvědomuji si, že bude namotivovaný, co se týče boxu bude skvělý připravený, ale pořád je to úplně jiný sport než kickbox. Navíc, u mě se řeší moje nohy, ale myslím, že umím celkem slušně zaboxovat. Výhody jsou na mojí straně, ale je to mladý dravec, který se bude určitě chtít ukázat. Ale to samozřejmě také já.

Na to se chci zeptat – budeš zápasit doma. Je to pro tebe další pozitivum, nebo jsi naopak trémista, takže další stres navíc?
Beru to jako obrovskou motivaci. Budu čerpat z energie fanoušků a myslím, že si to opravdu parádně užiju. Zdravá nervozita tam určitě bude, ale to je správné, znamená to, že vám na daném okamžiku záleží. Jak ale budeme stát v kleci a podáme si ruce, bude pryč a bude už jen boj.

Ptát se na to, jak dopadne hlavní zápas asi nemá smysl, když jsi domácí stejně jako David Zoula, ale jaký je tvůj tip na výsledek? On sám říkal, že ukončí Vala nejpozději ve třetím kole.
Vůbec nedokážu tipovat, protože jsem neviděl ani jeden Valův zápas. Nicméně vím, jaký je Zoulič talent a co vše tomuto sportu obětuje. Ten kluk nemyslí na nic jiného. Dle mého je tento zápas začátek něčeho velkého, co ještě od Davida uvidíme. Každopádně, jestli teda mám tipovat, tak si myslím, že šampionská (čtvrté a páté) kola neuvidíme a u nás v Aréně (klubu SKS Arena) se bude blýskat ten krásný pás.

JAN MUDRANINEC
Datum narození: 18. srpna 1994
Místo narození: Praha
Výška: 190 cm
Váha mimo zápasy: 90, 91 kilo
Klub/y: SKS Arena Kladno
Trenér/ři: Jan Homolka (Homolák), Ondřej Kohout, Marek Ziaja
Zápasů v kickboxu: 14 výhry – 4 prohry (full-contact, low-kick, K-1), okolo 200 zápasů v light-contactu a kick-lightu.
Zápasů v MMA: 2-4
Největší úspěchy: 2. místo na MS WTKA v Itálii, triumfy na MS v kickboxu v light-contact
Koníčky mimo bojové sporty: fotbal, play-station
Rodinný stav: přítelkyně
Povolání: manipulační technik na ruzyňském letišti

 


Naši partneři

CHRENEK KOTRBA
Fortuna
Hayashi
Dasco
Blakkwood Records
Resistance Security
Agel
Cosmopolitan institute of Education
Autocentrum V-group
Jaroš & Partners Real Estate
O2 sport
PrahaIN