Sympaťák ze Streetfightera. Moct se vyfotit s fanoušky? Nádherný pocit, září Závoda

Hned od nástupu do prvního zápasu na IAF Streetfigher na sebe David Závoda upozornil. Uvolněnost, úsměv od ucha k uchu, boj ve stylu „padni, komu padni“. Přestože vstupoval do pyramidy těžké váhy bez výhry v MMA, probil se až do semifinále, kde prohrál po velké bitvě s ranařem Matějem Daňkem. „Strašně jsem si to užil, skvělý projekt,“ vypráví ve velkém rozhovoru pro IAF dvaatřicetiletý zápasník z Poděbrad, který musí zvládat současnou nelehkou dobu v roli majitele tělocvičny. Jak jinak ale, než s úsměvem…

Jak zvládáš poslední koronavirové měsíce? Udržoval ses i ve chvíli, kdy byly tělocvičny zavřené?
V této době je to pro mě těžké, mám svůj gym, který nemohu otevřít lidem a dělat to, co mě baví. Snažím se udržovat v rámci možností, problém je, že jsem zvyklý být od 17 hodin do 20:30 v maximálním zápřahu. Dětský trénink, pak klasika od 18 a v 19:30 druhá parta. To je velký výdej energie, který teď nemám, a váha jde lehce nahoru. (smích)

A jak jsi to dával coby trenér a spolumajitel gymu? Vlastně jsi nemohl vykonávat svoji činnost...
MMA Brothers Gym – sportovní klub z.s. je můj velký koníček. A vadí mi, že nemůžeme trénovat a nikdo neví, jak dlouho to celé může trvat. Musel jsem si najít nějaký ventil, tak jsem zkusil studenou vodu, no a je z toho skoro každodenní koupačka v jezeru, čím větší zima tím líp. (směje se)

Jak velké ztráty za rok 2020 zatím počítáš? A nakolik ti v něčem pomohly tu různé vládní balíčky? Dosáhl jsi na něco?
Ztráty jsou desítky tisíc. Nájem, služby a další věci. Na žádnou pomoc nedosáhnu, protože papírově jsme na scéně jen chvilku. Ale i tak se nám podařilo spojit se se silnými sponzory a partnery a tohle všechno překonáme. Elco, Schrack, M&M Reality, Zemní práce Znaminko, JPP Elektro, MT Staves, Dlažby Mráz, Eco-Design, Damija, PJ expedis, Butchtrade, Tobos, Paddock a nakonec kamarádi, se kterým se znám už od svého dětství Martin Slad – Autodoprava Martin Slad a Metrix, kteří pomáhají jak klubu, tak i mě jako zápasníkovi.

A jak je současná doba těžká pro tebe coby rodiče a otce dětí školou povinných?
Dcerka Aneta (15) je zrovna v prvním ročníku na střední a Tomas Alexandr (9) pak ve třetí třídě, takže to není snadné, ale podobné to mají také ostatní rodiče. Naší výhodou ale je, že máme hodně samostatné děti, takže Anet hodně Tomíkovi s učením pomáhá. Ale jinak jim samozřejmě chybí kolektiv, nudí se.

Když se vrátíme k tobě jako zápasníkovi, před IAF Streetfighterem jsi měl dlouhou pauzu. Proč?
Zápasil jsem na MMA lize, ale v přípravě jsem si utrhl koleno a bylo po zápasení.

Do Streetfightera jsi šel coby velký outsider a hle, dostal ses ve své váze až do finále. Jak to?
Kamarád z gymu Martin Chalupnicek mě vlastně trošku hecnul, abych se přihlásil. On jako všichni od nás ví, co umím a jakou mám úroveň, jen se mi to nedařilo nikde ukázat. Když přišel mail, že mě vybrali, zrovna jsme byli v Záhřebu v American Top Teamu. Ve středu jsme se vraceli a v pátek byl zápas, chvilku trvalo zařídit všechno okolo, abych mohl bojovat, ale vzal jsem to a užil jsem si to. Streetfighter mi prostě sednul.

Kromě jiného jsi neskutečně bavil diváky, lidi, fotil ses s promotéry, prostě velká show, velká uvolněnost. Vnímal jsi to na zvýšeném zájmu o svoji osobu? Třeba i na sítích, v tělocvičně – než jsi tedy musel zavřít?
Mě to celé neskutečně bavilo, navíc jsem mohl ukázat MMA Brothers Gym. Když se mnou chtěl někdo vyfotit, bylo to něco navíc, skvělý pocit. Prostor parkoviště, také to bojiště mělo něco do sebe. Blízkost fanoušků, které jsem mohl pozdravit při oběhnutí bojiště, prostě pecka. A ta atmosféra? Promotéři IAF vymysleli super projekt. Je fakt, že do gymu nám pak přišlo pár nováčků, kteří se ptali na Streetfightera i na další zápasy.

Našel jsem rozhovor na Sazka. Kolik jsi tedy nejvíce vyhrál, když jsi investoval výhru do svého gymu? Protože titulek je tak napsán, ale v textu se člověk nic o výhře nedočte.
(smích) Rozhovor pro Sazku. Lidi si myslí, že jsem vyhrál, ale to byla jen nějaká akce od Sazky. Kamarád, fotograf Michal Vinc mě oslovil, udělali jsme fotku, dostal jsem los a pak odpověděl na pár otázek. Na ten los jsem vyhrál buď 500, nebo 1500 korun, už si nepamatuji přesně. Oslovil jsem ale jednu firmu ohledně sponzoringu – Paddock Drink – a taky si mysleli, že jsem vyhrál. Do gymu jsem investoval peníze, které jsem si půjčil, peníze sponzorů a svoje peníze.

Rodina, manželka, tělocvična, Amerika (auto). Skoro se dá říct, že jsi taková stará škola, byť ti je vlastně „jen“ 32 let...
Já se tak taky cítím. (smích) Ne tělem, ale tím stylem, když něco řeknu, tak to tak je. Žádná levá, intriky atd. Čest, hrdost, upřímnost to se dnes moc nenosí. Prostě dělám srdcem to, co dělám, nejlíp jak umím, učíme se nové věci, jezdíme na tréninky do ATT, občas jedu někam na lapy, nebo pozvu někoho k nám. Trénujeme, pořádáme dětské dny, sportovní dny, spolupracujeme s Rallye sport Poděbrady, se kterými se účastníme akce pro Kapku Naděje.

Proč bojové sporty. A proč MMA? Začal jsi totiž celkem pozdě, jestli zdroje nelžou...
Do pytle jsem bouchnul poprvé asi ve 13 letech na kickboxu u Vlasty Smolíka u nás v Poděbradech. Pak jsem měl pubertu. (smích) Byl jsem i na boxu, pak jsem začal s MMA, ale jako hobík dvakrát, někdy třikrát týdně, neměl jsem žádné ambice chodil jsem domů úplně na kaši. „Meloun“ Petrášek mě vždycky hrozně zmlátil… Co se týče startu jako takového, je to hodně zamotané, ale trhli jsme se a ze mě a Miloše se stali kamarádi. Vzal mě sebou na tréninky do různých klubů, na sparingy atd., otevřel mi oči. V tu dobu se to ve mě otočilo a já začal trénovat na sto procent. Chtěl jsem zápasit a ukázat co ve mě je. Vznikl MMA Brothers Gym a já tomu začal dávat víc a víc.

Jaké máš své cíle coby trenér a zápasník? A živí tě podnikání v tomto oboru naplno, nebo máš ještě jinou práci?
Chci se pořád posouvat dál a dál. Mám v hlavě několik věcí, které se začínají plnit. Chci zápasit a urvat nějaký pás, nebo cokoliv, co má pro mě hodnotu, teď jsem byl na Streetfighteru hodně blízko. Hlavně si to chci užít a ukázat, že když člověk něco dělá srdcem, že to má cenu. Spousta lidí nevěří v Brothers a v to co dělám, ale mě to nijak netrápí. Jak jsi řekl, jsem takový stará škola, co má šťastnou rodinu a jezdí Amerikou, ale hlavně, dělám, co mě baví. MMA mě neživí, ale je to jeden z mých cílů, chtěl bych se věnovat zápasení a vedení klubu. Makám rukama, jsem studnař. Děláme ručně kopané studně. Rýč, lopata a jdeme na věc, jedna skruž váží cca 450 kg.

A jak ses k tomu dostal, co jsi vystudoval?
Jsem vyučený kuchař – číšník, dělal jsem barmana, vyhazovače a posledních třináct let jsem studnař.

Propadli MMA také tvá žena a děti?
Manželka Iva je mojí obrovskou oporou. MMA dávám v normálním režimu cca čtyři až pět hodin denně a žena mi v klubu pomáhá. V životě jsme překonali spoustu překážek a problémů. Jsme pár, který jen tak něco nerozhodí. Syn Tomáš trénuje třikrát týdně, Tom trénuje třikrát týdně, Anet už jede s dospělými. Je skvělé vidět je makat. Každý má rád něco jiného. Anet baví hlavně postoj, Tomík má rád wrestling a práci na pletivu.

V Poděbradech je i boxerna Dana Vencla. Spolupracujete nějak? Víte o sobě?
Vencla znám, taky jsem u něj trénoval a považoval ho za kamaráda, ale pro mě to není dobrý člověk nebavím se s ním. V Poděbradech na to, jak jsou malé, je více klubů, ale nikdo s nikým nespolupracuje.

 

DAVID ZÁVODA
Datum narození: 17. května 1988
Místo narození: Městec Králové
Výška: 187 cm
Váha: 104 až 114 kg
Gym: MMA Brothers Gym
Trenér: David Závoda
Oblíbená technika: mám jich víc, ale ideální je přestřelka
Zápasová bilance v MMA: 2 výhry a 5 porážek
Zápasová bilance další bojové sporty, box: 1-1
Grappling: 10 zápasů
Fighting lowkick: 2-1
Úspěchy: rodina a vlastní gym. Co se týče porážek, každou z nich beru jako poučení do další práce, vím, že mě nic nezlomí.

IAF StreetFighter: Daněk vs. Závoda ZDE
IAF StreetFighter: Závoda vs. Luňáček ZDE
IAF StreetFighter: Uchytil vs. Závoda​​​​​​​ ZDE


Naši partneři

ALEA sportswear
Fortuna
Prima Cool